Osiřalo dítě
O půl druhém létě.
Když jest rozum bralo,
Po matce se ptalo:
„Ach táto, tatinku,
„kde máte matinku?“ —
‚Twá matka twrdě spí,
‚Žádný ji nezbudí.
‚Na hřbitowě leží
‚Nedaleko dwéří.‘ —
Jak dítě slyšelo,
Na hřbitow běželo.
Jehličkou kopalo,
Prstíčkem hrabalo.
Když se dohrabalo,
Smutně zaplakalo:
„Ach mámo, mamičko!
„Promluwte slowíčko.“ —
‚Ach dítě nemohu!
‚Mám na sobě hlínu,
‚A na srdci kámen,
‚Hoří jako plamen.
‚Jdi dítě, jdi domů,
‚Máš tam jinou mámu.‘ —
„Ta není tak milá,
„Jako jste wy byla.
„Když má chleba dáti,
„Třikrát jej obrátí.
„Když wy jste dáwala,
„Wy jste mazáwala.
„Když hlawičku češe,
„Potůčkem krew teče.
„Když wy jste česala,
„Wy jste objímala.
„Když nožičky myje,
„O škopeček bije.
„Když wy jste mýwala,
„Celé jste zlíbala.
„Když košilku pere,
„Diw mne neprokleje.
„Když wy jste práwala,
„Wy jste si zpíwala.
Což je po té mámě,
„Když wás my nemáme?“
‚Jdi dítě jdi domů,
‚Poruč Pánu Bohu.‘ —
„Maminko nepůjdu,
„Tady plakat budu.
„Wy spíte tu w hrobě,
„Ach, wemte mne k sobě!“ —
A na hrob, na trávu
Položilo hlawu.
Do pláče se dalo,
Žalostně plakalo.
W tom pláči usnulo,
A k matce přilnulo.